Nejstarší způsoby dopravy po Praze
Dnes s využitím metra přes celou Prahu cestujeme asi hodinu. Netrápí nás překonání Vltavy, vždyť mostů je v Praze už mnoho a stále se staví další, navíc metro Vltavu celkem na čtyřech místech podjíždí. Byly ale doby, kdy zásobování nebo obrana jednoho z pražských břehů zcela závisely na možnosti Vltavu překonat. I doprava po souši nebyla vůbec snadnou záležitostí, o veřejné dopravě můžeme mluvit až mnohem později. Jaké tedy měl obyvatel středověké Prahy dopravní možnosti?
Proč se lidé vlastně dopravovali?
Zdánlivě banální otázka, může se zdát. Uvědomíme-li si ale, že většina měst byla okolo roku 1000 ještě velmi malá, cesta pěšky přes celé město netrvala nijak dlouho. Bylo obvyklé, že délka města nepřesahovala 1 km, takže pro osobní dopravu vlastně žádných dopravních prostředků nebylo třeba. Navíc v době nevolnictví byli obyvatelé vázáni na své bydliště, vše podstatné se často odehrávalo výhradně v rodném městě, takže se tolik necestovalo. Takže význam dopravy byl podstatně menší než v dobách pozdějších. Důvodem pro cestovaní byl většinou hospodářský život obyvatel. Vozilo se zboží na pravidelné trhy, materiál ke zpracování nebo zásoby na knížecí sídlo.
Doprava v Praze
Praha byla městem v mnoha ohledech výjimečným. Nejdříve bylo založeno knížecí sídlo na levém břehu Vltavy, ale osady vznikaly hlavně na břehu pravém ( Staré město). Navíc se k Praze připojovaly okolní osady a vesničky,které se původně rozkládaly nedaleko a s rozvojem Prahy se staly její součástí. Jak už bylo v úvodu řečeno, zásadní překážkou byla řeka protínající město přesně v půli. Navíc na levém břehu bylo knížecí a později královské sídlo, které vyžadovalo zásobování a kontakt s větší částí na břehu pravém. Obyvatelé obou břehů byli do značné míry závislí na trzích, protože ve městech se dařilo hlavně řemeslu a zemědělství bylo záležitostí venkova, odkud se potraviny dostávaly právě na trhy.
Přes Vltavu
Zpočátku se upravovala vhodná místa na řece, a tak vznikaly první brody. Ty využívali jezdci na koních nebo povozy. Nejdůležitějším brodem bylo místo dnešního Karlova mostu, pak také u ostrova Štvanice, oba dva brody se za normálních stavů hladiny daly využívat celoročně. Překonávání řeky tímto způsobem však nemohlo být považováno za bezpečné, navíc přišla-li velká voda, bylo se spojením na druhý břeh na čas konec. Proto se asi od 9. století objevují první přívozy. Opět to bylo místo pozdějšího mostu Juditina a Karlova, kde se přes řeku převáželo nejčastěji. Navíc zde byl vybudován dřevěný most, který však vydržel jen do povodně v roce 1118. Proč právě zde? Řeka byla v tomto místě užší a navíc tudy probíhala pomyslná spojnice mezi dvěma nejdůležitějšími body: Hradem a Starým městem. Další významné přívozy byly pod Vyšehradem, u Štvanice a pod Emauzy.
Přívozy
Výhody přívozů jsou nasnadě. Levnější než stavba mostů, řeku mohly překonat téměř za jakéhokoliv stavu vody, dostupné pro většinu obyvatel. Přívozy sloužily výhradně pro přepravování osob. Povolání převozníka se dědilo. Nebylo cechovním řemeslem a na jeho provozování bylo nutné vlastnit povolení od majitele poříčního práva. Vlastníky tohoto práva byly města, kláštery nebo svobodní mlynáři.
Převáželo se na pramicích-širokých lodích z borových fošen, převozník se odrážel dlouhým, dřevěným bidlem. Samozřejmostí byla dokonalá znalost dna Vltavy, vždyť na umění převozníka záviselo několik dalších lidí. Cesta na druhý břeh trvala jen několik minut, vše záleželo na umu převozníka a na stavu vody.
Formani
S rozvojem a růstem Prahy se doprava po městě stávala důležitější. V naléhavých záležitostech zařizovali osobní dopravu formani. Jejich specializací však byla doprava nákladů, od 16. století byl zřízen dokonce formanský cech. Trasy formanských vozů byly pravidelné, a tak bylo obvyklé, že kromě nákladu se se zbožím svezli jeden nebo dva cestující. Formané byli pro cizince i vítaným zdrojem užitečných informací o městě, dokázali poradit s ubytování, upozornit na místní zvyklosti. Výhodou byla i částečná znalost cizích řečí, které se na cestách po Evropě přiučili. Tento způsob přepravy nákladů i osob se tedy využíval hlavně na větší vzdálenosti. Proto se formanům, kteří jezdili pouze v Praze příliš nedařilo. Konkurencí byla i povoznictví- živnosti některých měšťanů, kteří se specializovali na místní přepravu nákladů. Obvyklými zákazníky povoznictví byly třeba pivovary, vinaři nebo ti, kdo potřebovali přepravit stavební materiál.
Kotčí
Alternativou k přepravě osob na formanském vozu se v 15. století staly vozy, které se podle maďarského města jmenovaly kotčí. Hranatá korba, pevná střecha s koženými závěsy chránícími cestující i pružné zavěšení na nápravě zlepšující pohodlí cestování, to vše byly důvody pro výběr právě tohoto typu přepravy. Lehčí a rychlejší vozy tak obstarávaly dopravu osob a starší bytelnější formanské povozy přepravu nákladů. Oblíbeným místem bylo sedadlo vedle kočího, které bylo levnější a umožňovalo lepší výhled do krajiny. V Praze byla doprava kotčími oficiálně zavedena až v roce 1570, kdy vznikl cech kočí. V tehdejší době, se tak v Praze objevil již druhý prostředek hromadné dopravy ( kromě přívozů).
(3 hlasů, průměr: 5,00 z 5)
Ukládám ...